Martin Kálal

Dalšího hráče pro naši podzimní sérii rozhovorů jsme si pozvali Martina Kálala. Odchovance klubu, který se po angažmá v nedalekém Milevsku rozhodl pro návrat na sepekovský trávník. Jak hodnotí rozdíl mezi soutěžemi a co pro něj znamená návrat na známá místa se dozvíte uvnitř článku:

Martine, jaký je to pocit vrátit se do Sepekova, kde jsi začínal svou fotbalovou kariéru?

 Je to super pocit. Vždycky jsem věděl, že se budu chtít vrátit do mateřského klubu, ale nevěděl jsem, kdy to bude. 

Bydlíš hned vedle hřiště a tvůj otec, Jarda Kálal, je legendou sepekovského fotbalu. Jak tě ovlivnila rodinná fotbalová tradice a co pro tebe znamená hrát v dospělé kategorii za stejný klub?

Řekl bych, že rodinná fotbalová tradice mě ovlivnila v tom, že táta také hrával roli tvůrce hry, tak jsem to převzal po něm. V dospělé kategorii se už pohybuji nějaký ten čas, takže jsem na ni zvyklý. Jsem rád, že teď mohu hrát v klubu, kde odstartovala celá má fotbalová kariéra. 

Přešel jsi z vyšší soutěže do nižší. Co tě vedlo k tomuto rozhodnutí a jaké rozdíly vnímáš mezi těmito soutěžemi?

Co mě vedlo k tomuto rozhodnutí? Vyšší soutěž znamená vyšší nároky, více času a delší výlety… Rozdíly mezi třídami jsou veliké. V kraji byl fotbal rychlejší a přímočařejší. 

V Sepekově nyní hraješ na jiném postu – tvůrce hry, zatímco dříve jsi působil spíše v obraně. Jak se ti tato změna líbí a jak se cítíš v této nové roli?

Od mala jsem hrával na hodně postech, ale začínal jsem na středu hřiště. Většinu času jsem pak hrál na postu stopera. Změna to tedy pro mě moc není. Pořád si držím střed hřiště, akorát o pozici výš. 

Patříš k nejmladším hráčům v sestavě. Musíš si plnit nováčkovské povinnosti? Vedle koho sedíš v kabině?

Samozřejmě musím plnit nováčkovské povinnosti, zvláště když jsem v týmu jeden z nejmladších. Sedím vedle zkušených borců – Martina Petrů a Štěpána Kuchařů. 

Dle našeho názoru jsi v rámci kádru hbitější hráč a máš dobrou střelu. Jak se tyto tvé přednosti projevují na pozici tvůrce hry? Co považuješ za svou největší zbraň na hřišti?

Neřekl bych, že mám dobrou střelu. Nikdy jsem vlastně nebyl moc gólový. Spíš bych řekl, že mám dobrý přehled o hře a finální přihrávku. Takto bych popsal mé přednosti. Co považuji za svou největší zbraň? Asi první tři rychlé kroky a hrát přímočaře nahoru. 

Jaký je tvůj vztah s ostatními hráči v týmu, kteří jsou převážně zkušenější? S kým se nejvíce bavíš a kdo ti na hřišti nejvíce vyhovuje jako spoluhráč?

Se všemi mám dobrý vztah. Všichni jsou to super kluci a znám je už nějakou dobu. Nejvíce mi na hřišti vyhovuje Tomáš Vakoč. Bude to tím, že spolu hrajeme ve středu hřiště a také jsme spolu hráli několik let v milevském áčku. 

Máš nějaké osobní cíle pro tuto sezónu? Na co se chceš zaměřit ve své hře?

Osobní cíle úplně nemám. Byl bych však rád, kdybychom se jako tým v nové soutěži umístili do pátého místa. Zaměřit bych se rozhodně chtěl na své výkony při zápasech, aby byly ještě produktivnější a technicky přesnější.

Jak bys zhodnotil první měsíce po návratu do Sepekova? Naplnilo to tvá očekávání?

První měsíce v Sepekově jsou bezvadné. Měl jsem očekávání, že budeme hrát střed tabulky, ale je milým překvapením, že například po devátém kole jsme byli v tabulce na třetím místě. Ale těžko říct, jak to bude na konci soutěže, když jsme stále ještě v podstatě na začátku. 

Co bys řekl fanouškům, kteří tě sledují v Sepekově? Jak podporu od nich vnímáš?

Fanoušci jsou neskuteční, hlavně náš sepekovský kotel, kterému jsem vděčný za podporu a doufám, že jim nadšení vydrží i nadále a budou při nás stát, i když se nám zrovna nebude dařit. 

Děkujeme za rozhovor.

Napsat komentář