“Špáča” končí – druhá část

Přinášíme vám druhou část rozhovoru s odstupujícím trenérem Špáčou.
Více se dočtete níže uvnitř článku:

Podzim vs. jaro

Martine na podzim to šlapalo, na jaře už to tak nebylo. Čím si to vysvětluješ?

Do podzimu se promítla euforie z postupu, očekávání od nové soutěže. Ještě více se zvedla trénovanost mužstva! Dařilo se řešit detaily v defenzivě, do ofenzivy jsme byli opět max. efektivní, kádr byl stabilní, přálo nám i štěstí. Na jaře tyto věci nepřišli. Chybou může být i můj opětovný nástup zpět k týmu v týdnu před odvetnou částí. Sám jsem v sobě hledal ze začátku cestu, jak se nakopnout. Nevím, jak to působilo na mužstvo. Ale nikdo jiný se přes zimu nesehnal a jiná možnost nebyla. Pouze se na to vykašlat.

Byla zimní příprava jiná než v minulých letech?

Nebyl jsem u ní, ale myslím, že výrazně nebyla.

Hrál roli zdravotní stav nebo menší motivace?

Ano, i tyto záležitosti se do toho jistě promítli. Podstatnější však byl úpadek herního projevu. Začali jsme soupeře pouštět do více šancí, dostávali branky, které jsme na podzim nedostávali. Přidali se i značné individuální chyby. Prostě nám haprovala defenziva, oproti podzimu. Nutné je však si říci proč. A zde je nutné zmínit asi ten největší faktor, který k tomu přispěl, a to byla naše postupně uvadající hra směrem dopředu, jak přechod nahoru, tak držení hry nahoře. To pak ústilo v přetěžování defenzivy a v některá špatná rozhodnutí a špatná postavení. Šlo to tak nějak ruku v ruce.

Bylo těžké udržet kabinu v klidu i během série horších výsledků?

Kabina mi přišla v klidu až moc.

Překvapila tě síla soupeřů v I.A třídě?

Samozřejmě, musela, protože jsem ji léta neviděl a nesledoval. Vlastně od té doby, co jsme ji hráli kdysi v Branicích.

Bylo něco, co jste nestihli včas vyřešit jako tým?

Ano. Poté, co jsme si ukázali z kraje jara chyby v postavení, abychom si oživili chyby v defenzivě, chtěl jsem začít dělat právě na tom herním projevu dopředu. Zkusit si na tréninku i jiné rozestavení. Vše i s přihlédnutím k tomu, že se nám tam točili i jiní hráči. Ale k tomu jsme se vlastně v potřebné míře nedostali. Neudělalo se všechno k tomu, abychom se pokusili to v průběhu nějak napravit. A to mě štvalo a štve.

Tvůj přístup, tvoje práce

Jsi známý jako trenér, který pokud to jen trochu jde nevynechá trénink ani zápas. Co tě pohánělo?

Zodpovědnost, nic víc.

Jak bys popsal svůj vztah k hráčům?

Ze své strany snad v pohodě, volnější, jsme v dospělých, není to mládež. Na druhou stranu nejde zcela asi o bezbřehé kamarádství a společné dovči, to tam asi prostě v takovém vztahu být nemůže.

Co jsi od týmu nejvíc vyžadoval?

Dostupnost na tréninky a zápasy.

Jaký styl hry jsi chtěl v Sepekově prosazovat?

Více kombinační. Už při nástupu v I.B jsem klukům říkal, že mají kádr na to, aby hráli více kombinační fotbal dopředu. Aby si více pohráli s rozehrávanými standardkami, dali tam klidně bezprostřední vlastní nápady, nejen to, co je nacvičené. Jak jsem říkal, z úvodu tomu tak snad bylo, mohlo být klidně i více, letos se to začalo hlavně na jaře silně vytrácet.

Jak bys ohodnotil spolupráci s Juniorkou? Měl jsi výhrady k doplňování Áčka nebo vše fungovalo dle tvých představ?

Nejprve jsem si předně musel ujasnit princip, jak to tady vlastně funguje a že není úplně vůči „A“ vše automatické. Tedy kdo je ochoten mužstvo doplňovat a pomoci, kdo jen když už je to nevyhnutelné a kdo ani tehdy. Dále pak termíny, kdy je doplňování řekněme složitější atd. Ze začátku jsem chtěl mít 15 kluků do hry na zápas, pak jsme z toho celkem rychle o jednoho slevili. To se dařilo, vlastně asi až na jeden zápas, pokud vím, plnit, takže O.K.

Co tě na trénování nejvíc bavilo?

Přidám omšelou odpověď. Mě bavilo a baví dobrý trénink. Když přijde dost lidí, když to má tempo a odsýpá to a celé se to povede a mám z něj dobrý pocit. To mě baví více než zápasy. Už jsem to tak měl u dětí v Milevsku. Asi divné.

A co tě naopak nejvíc ubíjelo?

Opak toho. Když se vykecává, zatímco stavím hřiště, místo toho, aby se dobře rozhýbávalo, když se přesunujeme na jiná cvičení a trvá, než se začne atd. Prostě když to nemá spád a všechno se vleče. I Sepekov má v tomhle své experty. I ty, kteří by si na tréninku zahráli rádi jen fotbálek. No to se ale s krajskou soutěží podle mě moc neslučuje.

Jak jsi řešil rozepře v kabině, pokud nějaké nastaly?

Pravděpodobnost konfliktu je největší o poločase zápasu. Mám zvyk nejdříve nechat hráče k vyříkání si mezi sebou, chodím tam déle, většinou je vše již uklidněné. Moc jsem jich nezaznamenal, asi jen snad dvě. Jednu jsme řešili v klidu názorem, jednu jsem nechal bez povšimnutí, protože mi to v tu chvíli přišlo jako nejvhodnější. Jinak to bylo snad v klidu, o vážnějším konfliktu v šatně nevím.

Kdo tě jako trenéra nejvíc ovlivnil nebo inspiroval?

Mě nejvíce ovlivnil Coerver Coaching. Jsou to tréninkové metody zaměřené na rozvoj mládeže, navštěvoval jsem je, když jsem byl v Milevsku. Už v Božkách jsem to vyzkoušel i na chlapech s určitými úpravami a šlo to.:) Přijde mi to lepší, než nějaké FAČR kurzy spojené s licencí apod. Ale to je věc názoru.

Zdravotní komplikace a konec

Operace zad asi změnila spoustu věcí. Jak teď vypadá tvůj den?

Ležím a ležím a ležím. Sednul bych si! Procházky jen na WC, občas na chvíli ven, jak v krimu. Vleče se to.

Jaké je to sledovat zápasy zpětně online jen „z postele“?

Hm, vzhledem k tomu, že se teď moc nedaří, tak moc fajn ne. Nejhorší je, že z toho videa vidíte i situace, kdy se někdo na něco prostě vykašle. Když jsem hrál, snažil jsem se tohohle co nejvíce vyvarovat, i když se to pak dokonce může někdy otočit i proti Vám. Ale prostě to tak být nemá. No a bohužel musím říci, že i v naší hře několik takový momentů najdete. Z té lavičky to vidět není, z videa ano. Doufám, že to je jen frustrací z nepovedeného jara a nejde o běžné chování.

Měl jsi ještě nějaký konkrétní cíl, který tě mrzí, že jsi nestihl?

Výsledkový cíl ne. Tím bylo hlavně nehrát hned o sestup v I.A. To se už vlastně po podzimu podařilo.

Mrzí tě něco, co zůstalo nedokončené?

Nesplněný tréninkový a herní cíl na jaře, o tom jsme již mluvili. Přidal bych k tomu obecně ještě další a větší rozvoj standardních situací.

Nový trenérský tandem

Nyní tým vedou zřejmě dočasně Ladislav Bolek a Lukáš Kosobud. Co říkáš na jejich práci?

Kluci to tady dělali už léta před tím, v daleko větší míře než já. Je to asi nejlepší řešení. I když asi všichni víme, že po nějakém čase je vždy prostě lepší přivést někoho zvenčí, nezatíženého historií a situací. I pro hráče to může znamenat nový náboj.

Předal jsi jim nějaké rady nebo poznatky?

Nevidím důvod, proč bych jim měl radit zrovna já. Předal jsem nějaké poznatky o hře Kardašky a dopadlo to fiaskem. Bude lepší, když nikomu radit nebudu 😊 Nemají to jednoduché, mám pocit, že sezona se tak nějak dohrává. Což se občas ke konci soutěží ale stává, zažil jsem to i v Božkách a pro trenéra je to vždycky dost deprimující.

Chtěl bys u týmu zůstat v nějaké jiné roli?

Třeba jako pozápasový pivonoš. To by bylo lákavé. Momentálně to určitě na nějakou delší dobu není možné a myslím, že je vhodné, když si od sebe chvíli odpočineme.

Závěrečné slovo

Co ti bude na Sepekově nejvíc chybět?

Kolektiv a lidi kolem.

Co bys popřál hráčům do budoucna?

Aby nemuseli řešit zranění a zdravotní stav.

A co fanouškům a lidem kolem klubu, kteří tě podporovali?

Aby drželi s mužstvem, i když se zrovna nedaří. Aby si vážili toho, že Sepekov hraje oproti zažitým pořádkům vyšší soutěž, ocenili i to, že to není úplně jednoduché. Nezažili jsme v sezoně jednoduchý zápas. A ať to dají hráčům sežrat jen tehdy, když vidí, že na hřišti nebojují. Takový naturel ale v Sepekově u hráčů myslím není.

Dokážeš si představit, že se do trenérské role ještě někdy vrátíš?

Třeba ano, někdy, někde… kdo ví? Teď se chci hlavně pokusit ještě nějak rozhýbat a vím, že to bude běh na dlouhou trať. Ale ty mi vždycky šly lépe než sprinty 😊. Uvidíme. Je to výzva!

Díky za všechno, Špáčo. Sepekov si tě bude pamatovat jako trenéra, který klub dovedl o soutěž výš a nikdy ho nenechal na holičkách. Ať se záda brzy uzdraví – a doufáme, že tě na fotbale opět co nejdříve uvidíme.

Napsat komentář